Nábytkářská alchymie

Jak začal a jak se vyvíjel váš vztah k nábytku?

Dlouho jsem byl nepopsaný list papíru. Shoda okolností mě před jedenácti lety zavanula z Prahy zpět na Moravu, a to přímo do Bystřice pod Hostýnem, nejstaršího města na světě, kde se téměř bez přerušení vyrábí ohýbaný nábytek dodnes. Tradiční technologie (zejména ruční ohýbání), vůně bukového dřeva a velmi příjemné pracovní prostředí mě dostaly. Učil jsem se za pochodu, vyráběli jsme hodně podle vzorů zahraničních zákazníků, prolínala se spousta designů, nekonečné vysvětlování náročným japonským zákazníkům, kteří na začátku chtěli vše na desetiny milimetrů – přičemž ohýbaný nábytek je – co kus, to originál. Pak výstavy, hlavně Salone del Mobile v italském Miláně, Vám na začátku úplně „poplete hlavu“. Dnes si ji užíváme již sedmým rokem jako stálý vystavovatel a o víkendu si najdu čas, abych na sebe nechal „dýchat“ světové novinky a trendy. Nábytek, zejména v podobě židlí a stolů, se stal pevnou součástí mého života.

Troufnul byste si odhadnout, jak velkou roli při výběru restaurace či kavárny hostem hraje vedle atmosféry a menu právě sedací nábytek?

Pro mě velkou. Navíc si myslím, že to platí obecně, hlavně pro celý interiér nebo exteriér. Co rozhoduje při vstupu do restaurace? Personál a prostředí. Můj přítel z Los Angeles je toho typickou ukázkou: jak vidí „hrozivé“ prostředí nebo nasaje různé nepříjemné pachy, otáčíme se a hledáme dál (myslím, že by tam nevydržel, ani kdyby obsluhovaly současné světové top modelky). Zkrátka podle prostředí si uděláte obrázek, jak vypadá kuchyně. Sedací nábytek svou funkčností rozhoduje, zda se host vrátí i příště. A hlavně jak často nebo na jak dlouho.

Z jakého důvodu se dá označit šetření provozovatele gastronomické provozovny na sedacím nábytku za „šetření na nepravém místě“?

Pokud někdo šetří na nábytku a nádobí, pak je nejlépe si otevřít bufet s papírovými tácky, na stojáka a nejlépe venku, aby se dalo i kam odplivnout. Při otevření nové provozovny je nábytek spočítán co do míst k sezení a zbytek se řeší na poslední chvíli. Nebudu rozumovat nad designem, osobně mám rád profesionalitu a doporučil bych architekta. Ale co považuji za plýtvání penězi je vyrazit na nákup sedacího nábytku do nábytkových řetězců. Nábytek je zde určen pro domácnosti a ne do gastronomického provozu. Doma si nábytek hýčkáte jako v rukavičkách a většina populace je omezena domácím rozpočtem. Proto na tuto skupinu zaměření výrobci použijí řídkou/měkkou dřevinu (je levnější) a dimenze materiálu se sníží někdy až za únosnou mez (cena může jít opět dolů). Přirovnal bych to k nákupu kutilského nářadí v hobbymarketech s tím, že se budete živit jako montážník.

Čím je proslulá židle č. 14 tak výjimečná a je možné tento úspěch v případě jiného výrobku zopakovat?

Byla to nejlepší židle Michaela Thoneta (výrobně v pořadí čtrnáctá – odtud název) po dlouhých letech bádání a zkoušení ohýbání dřeva. Poskládal ji nakonec z šesti dílů, trefil se do tehdy zcela jedinečného designu, židle byla lehká a pevná. A hlavně díky této nové technologii se stala cenově dostupnou. Zopakovat tento úspěch dnes je teoreticky možné. Ale abychom mohli srovnávat se čtrnáctkou za stejné časové období, budeme potřebovat 150 let.

Jak zákazník pozná opravdu kvalitní nábytek?

Myslím si, že to nemusí poznat, pokud není z oboru. Obvykle se spoléhá na značku a její renomé, poskytnuté záruky. Chybou je vyhlédnout si značkový nábytek a pak objednat z letáku „podobný“ za super cenu. U sedacího nábytku si vždy vyzkoušejte, jak se na něm sedí. Vezměte s sebou více lidí z provozovny. Každý může říct svůj názor na komfort sezení. Je to krásná simulace pozdějších názorů Vašich hostů.

Trendy v nábytkářském světě určuje Itálie. Kde hledá inspiraci vaše společnost?

V posledních letech jsme vsadili na vzory od německého designéra Toma Kelleyho, který žije osmým rokem v Benátkách. Myslím si, že mu italské prostředí upravilo rukopis, a zároveň velmi citlivě vnímá naši technologii výroby. A některé poslední schůzky s mladými českými architekty mě také docela zaujaly. Mám rád jejich vyzařující energii a ohromnou chuť do práce. Uvidíme.

Jaké jsou současné trendy v sedacím nábytku a co lze očekávat v blízké budoucnosti?

Momentální trend je zatím: „Méně je více.“ Funkcionalismus s použitím příjemných materiálů a perfektní zpracování ve všech detailech. Doporučuji návštěvu Salone del Mobile v Miláně. Sám jsem zvědav!

Vaše výrobky jsou určeny zejména profesionálům – restaurace, hotely, penziony, kavárny atp. Jak je to ale s poptávkou od individuálních zákazníků?

V zahraničí jsme byli vytlačeni levným dovozem z Asie. Doma a na Slovensku jsme si díky firemním prodejnám, kde nabízíme spoustu atypů, dokončení a různých variant čalounění, udrželi stále významné místo na trhu. Ve zbytku EU to nyní napravujeme otevíráním prodejen TON na frančízové bázi. Letos jsme otevřeli prodejnu v Sofii a Budapešti. Další dvě přijdou v první polovině příštího roku.

Práce určitě zabírá velkou část vašeho času, jakým způsobem relaxujete?

Pokud je víkend volný, tak na chatě v horách. Kolo a tenis. V zimě sjezdové lyžování. A hlavně být s rodinou! Jednou mi to manželka „spočítala“. Strávil jsem prý 105 dní v roce na zahraničních cestách. Ještě, že se nepočítají ty tuzemské.

Jaký máte vztah ke gastronomii, pozvání na jaké jídlo byste určitě neodmítl?

V Buenos Aires bych si znovu dal steak. V Japonsku suši. V Belgii mušle. A všude blízko moře rybu. Pokud není takto „luxusní“ výběr, tak záchytný bod všude na světě je dobrá italská kuchyně. Mám rád kromě dobrého pochutnání si i dobré zažívání. Rovněž česká kuchyně mé ženy je nezastupitelná. Někdy se doslova těším na ty domácí hrnce.